Motorkou z Prahy na Saharu – 20. část
město tisíce filmů Ourzazate
a skrytá oáza v Zagoře
Jiná Afrika
Zatímco Ait Benhaddou je město s nádhernou scenérii a atmosférou, Ourzazate nás možná v jeho stínu celkem nudilo. Působí jako normální marocké město a co se nám na něm nakonec líbilo nejvíc bylo naše ubytování, které mělo příjemného afrického ducha, ale takového ve kterém si představujete lvi a slony.
Filmové studio Atlas
To nejdůležitější ve města je filmové studio Atlas, kde se natáčelo velké množství filmů. Nicméně když jsme se vydali jej navštívit, tak už bylo zavřeno a nám nezbylo jen než si udělat fotku se sarkofágy před studiem.
Ourzazate je prý bránou do Sahary, tak proč se tu zdržovat. Vyspíme se a razíme dál, směrem do pouště.
Podobně jako tomu bylo u Ourzazate samotné město Zagora nás nijak extra neohromuje, co nás ale dostalo do kolen bylo ubytování. To jsme objevili na booking.com, ale s nedůvěrou vlastní jsem tušili, že obrázky nemůžou být, jak to tak bývá, odpovídající tomu, co lze ve skutečnosti očekávat. Už když jsem se blížili, bylo vidět, že žádné palmy a v okolí ubytování nejsou. Avšak jen do té doby, než jsem se dostali za zavřenou bránu, která skrývala soukromou oázu s bazénem jak z orientální pohádky. A jelikož byl Ramadán, tak jsme tu byli jediní. Později se sice objevili další hosté, ale hlavní společnost nám dělal hladový mladík z recepce, který nám svou lámanou angličtinou s radostí vyprávěl, že se těší na studium a kam až to dotáhne a jaké bude mít ženy.
Snídaně nám v Maroku dělali radost snad pokaždé a člověk si na to rychle zvykl. V restauracích výběr v menu není extra pestrý a i když tam najdete 10 položek, tak většina z nich jsou varianty 3 pokrmů a to co vám chutná první týden už po měsící nemůžete ani vidět. Tažín, tažín, tažín. To snídaně, těch se člověk nepřejdl a to byl zážitek snad pokaždé. Což věděli i zdejší ptáci 🙂
Poslední vzpomínka na Zagoru je však přeci jen z restaurace. Opět se projevila velkorysost a starostlivost Maročanů. Číšník totiž zaznamenal naše helmy a ptal se kam míříme. Když jsme mu oznámili, že míříme na motorce do Merzougy, do pouště Sahara, okamžitě se ujal propisky a na kus papíru nám začal kreslit mapu. Vůbec jsme nezmínili, že bychom potřebovali pomoc s navigací, ale rádi jsme se podívali jak nám cestičku nakreslí. Zajímavé bylo, že to co nakreslil by nás dovedlo nejspíš někam na opačnou stranu do hor a rozhodně se podle toho nedalo nijak řídit 🙂 V tomto případě jsme tedy museli ocenit především snahu a nikoliv užitečnost. Nechtěl bych být však v situaci, kdybychom opravdu tu pomoct potřebovali 🙂
Po Zagoře nás čeká po 300 km trase už nejvýchodnější destinace – poušť Sahara. To ale ještě nevíme co nás po cestě čeká…