Kolumbie kapitola 7 - Andyho Cestopisy

Kolumbie kapitola 7

Vánoce a Silvestr v rybářské vesnici Taganga

Po pár dnech v džungli se vracím zpátky k moři. Blíží se Vánoce a s tím i konec roku. Takticky bude lepší někde zabrat flek na hostelu, než se všechno úplně zaplní. Navíc čím víc dní strávím na jednom místě, tím větší pravděpodobnost, že se seznámím s nějakými spřízněnými dušemi a vhodnými adepty na užití si rozlučky s rokem 2016 a přivítáním 2017.

Rybářská vesnice Taganga

Vyrážím do rybářské vesnice Taganga. Je to v zálivu, polovina vesnice je vestavěná do přilehlých kopců. Stejně tak i hostel, který jsem si vybral. Vyšplhat se až k němu dává hodně zabrat, ale výhled z terasy je tak dechberoucí, že nemám pochyb o tom, že to byla ta správná volba. Jen drobná chybička… jsem tu úplně sám.

Lucy a její budoucí manžel, vlastníci hostelu, postupně dávají tohle místo do kupy a není nikde moc propagované a různé části hostelu působí dokonce hodně provizorním dojmem. Do Vánoc a Silvestra schází pár dní. No nevypadá to moc nadějně ohledně mých naivních představ velkolepé oslavy, tancujících bujarých Kolumbijek, pivu tryskající z lahví a z chlebíčků rychle mizející pyramida. Ne, tahle představa roztává jak vaše spadlá zmrzlina na chodníku.

Pomalu se od zdejších dozvídám více o vesnici. Na to, že z jednoho konce na druhý přejdete tak za 15 minut, tak to není úplně procházka růžovým sadem a některé části mám po setmění zakázané navštěvovat kvůli bezpečnosti. Nejlépe se zdržovat v oblasti pláže, kde je většina večerů celkem živo. Tohle není žádná turistická oblast, sem se dostanou spíše alternativní cestovatelé co mají na hlavě dready, na nohách zbytky psích hoven a v ruce divně užmoulaný cígo 🙂 Jsou tu ale i různé bary a noční kluby. Nějaký život tu přeci jen bude.

Taganga - Kolumbie

Zajít si do vesnice pro čerstvou rybu byl skvělej zážitek. A bylo jedno jestli jí rovnou ugrilovali s banánem a nebo jestli jsem si vzal ryby jen zabité s sebou a ugriloval na hostelu. Ten den ulovená ryba vždycky potěší.

Motorkáři a Němci

Dva dny před Vánoci se konečně na hostelu objevují další lidi. Německý pár, později pak 2 Kolumbijci – motorkáři , co dorazili obdivuhodně na sever Kolumbie až z Cali (je to dálka). Cali je meka tancování salsy a pak má podobně jako Medellín i historii výrazně poskvrněnou drogovými kartely.

S německým párem a motorkáři se rychle zkamaradím a vyrážíme společně na pláž, která je za zálivem. Měla by být o něco zajímavější než ta co je u vesničky. Jde se tam z vesnice přibližně 30 minut po takovém strmém kopci, ale je tu cestička, takže to celkem jde. Co je ale zajímavé jsou 2-3 stanoviště s policejními hlídkami. Často to docházelo k přepadení a tak se tu musí na sluníčku péct policisté v uniformě. To bych nikomu nepřál.

Kolumbie kapitola 7 1
Fotbal na pláži v Kolumbii

Fotbal na pláži

Po cestě nazpátek se zastavujeme na místě, odkud vyrážejí rybáři lovit. Jeden z našich kolumbijských motorkářů se domlouvá se zdejším rybářem a ti nám na ohni pečou rybu, kterou před chvíli ulovili. Nepamatuju se, že bych někdy ochutnal lepší rybu. 

Chvíli sledujeme mladý kluky rybáře, jak hrají na pláži fotbal a pak se k nim s Martinem z Německa přidáváme. Kolumbie vs. ČR-NDR. Kolumbijský mladí rybáři tu kopou do míče každý den a my kluci evropský s našimi draze pořízenými špeky nalepenými na břišácích, máme přeci jen trochu problém udržet jejich tempo. Kolumbie vede 2-0. My pliveme krev a pijeme vodu z moře pro doplnění vypocených tekutin. Přeci jen utkání trvá už 3 minuty. Já i Martin jsme oba 190cm čahouni. Toho jsem se chytli a zkusili to vzít jako naši silnou stránku oproti kolumbijským hobitům. 

Přihrávám na Martina, on přihrává mě, já na něj a góóóóóól!!! Prohráváme 3-0. 

To nás nabudí, nevzdáváme to a nakonec jakousi náhodou zvládneme uhrát alespoň remízu. To už se plazíme z pláže po čtyřech a hobiti nás vyzývají k pokračování, my jen bezvládně mávneme rukou…

Při návratu do hostelu se objevují nové tváře. 2 fitnes instruktorky z Bogoty, 3 argentýnské studentky a jedna francouzská cestovatelka. Teď už to vypadá na o něco zajímavější oslavu Vánoc a Silvestra. Samozřejmě to myslím kvůli počtu lidí 🙂

Kolumbie kapitola 7 2

Na Vánoce se všichni domluvíme, že každý připraví nějaké typické jídlo z jeho země. Já dávám do vínku chlebíčky a smaženou rybu. Chlebíčky byl trošku průser, protože zdejší chléb byl výrazně sladký, což jsem zjistil až po té co jsem všechny chlebíčky připravil. Němčouři připravili milch reis (mléčnou rýži), holky argéntýnský se vrhly na přípravu pizzy. Jestli se ptáte co má pizza společného s Argentinou, tak vězte, že dost. V Argentýně je velmi znatelný vliv Italských přistěhovalců, například v tom jak se vyjadřují (máchají u toho rukama a jsou hlučenější) a pak právě například i v kuchyni.

Vánoce v Kolumbii - Taganga

Vánoční párty se povedla. Německý Martin hrál na ukulele hity od Rolling Stones, skvělé jídlo, všichni se bavili a vydrželo se až do devíti do rána. To už tam zbyla jen jedna fitnes Kolumbijka Paola, já a Argentýnka Belu. Belu byla speciální svojí ženskou stránkou – feme fatale. Zatímco její logika myšlení by zarmoutila i dobrovelného šachistu, její půvab a sex apeal by si s ní nechtěla srovnávat Černá Mamba ani Babočka Minerál. Ta holka byla ztělesněná smyslnost, ty ladné pohyby, intonace hlasu, to jak se smála hlasem 60ti letého kuřáka…

Víte čemu se říká Kolumbijský trojúhelník? To je když se Kolumbijka zakouká do Čecha, Čech do Argentýnky a Argentýnka do Kolumbijky (nakreslete si třeba obrázek). Tak tam tak bezmocně vysmátý tancujeme v zacykleném trojúhelníku při romantickém východu slunce a jelikož jsme všichni tak nějak ve stavu měsíčků na hnoji, veselí a poblouznění, tak to ukončujeme a jdeme taky spát. Všichni zvlášť, klasika.

Už jsem vám říkal, jaká je výhoda toho spát 2 roky po pokojích, kde je vás vždycky minimálně tak 6-10 lidí na pokoji? … Žádná!

Mimochodem v Argentýně se mluví sice španělsky, ale rozumět jim dá dost zabrat. Mají výrazně jinou výslovnost u dost slovíček a různé slovní spojení prostě fungují jinak než třeba v Mexiku. Po Vánoční párty jsem Bele připomněl jak byl vtipnej závěr oslavy. Vypadlo z ní, že byla tak sjetá kokainem, že nemá tušení o čem mluvím. Na následující týden jsem se stali párem. Mírně zvláštní bylo to, že mi vůbec nerozuměla. Já jí rozuměl přibližně 70 %, ona mně tak 30 %. Proto byla poblíž vždy ještě Argentýnka Agnus, ta uměla aspoň orientačně anglicky. Dokážete si ty naše romantický konverzace asi předtavit, zlatý pionýrský tábory, kde lásku holce vyznáváte obyčejným hozením šutru směřující na její hlavu. Jó dětský lásky byli jednodušší 😀

A přestaňte myslet na tu část „sjetá kokainem“! Jsme v Kolumbii!

Dobré vědět: standardní občan Kolumbie nepřizná a nechce slyšet nic o tom, že by byl v Kolumbii lehce dostupný kokain nebo jakákoliv jiná droga. Nemají rádi, že jsou takto zaškatulkováni a bojují s tím tak, že to prostě a jednoduše popírají. Není se čemu divit.

 

Jednoho dne v týdnu před Silvestrem jsme se vydali na společný výlet do národního parku Tayrona. Majitelé hostelu nám zajistili loďku, která nás zavezla do zátoky s nádhernou pláží lemovanou džunglí. Místní kuchař, který se z ničehož nic vyběhl z džungle, nám nabídl možnost objednat si jídlo dopředu a pak nám ho přinesl na místo a v čas, který jsme si určili. Než se uvařilo, tak jsme si užili šnorchlování a pak oběd přímo na písku.

Konec a rozloučení

Silvestrovská oslava je pro mě proto o něco mírnější. S Belu se nenávratně loučíme, nerozuměli jsme si 🙂 Ale dost mě obohatila, krom toho, že mě naučila jak se říká argentynsky kuře (požo) (španělsky je to pojo, psané pollo), tak mi i osvětlila názorně co se skrývá za argentýnskou frází „Marcas de putas“. Překládat Vám to nebudu, ale třeba se mě na to zeptejte až mě uvidíte.