Kolumbie kapitola 5

Z Cartageny se autobusem po 4 hodinách cesty po pobřeží dostávám do Santa Marty, kde vím, že zůstanu jen jednu noc. Hostely tu nejsou v době Vánoc nejlevnější a navíc mám nastudováno, že tu není nic zas tak zajímavého. Město si v klidu procházím a vskutku nic extra. Menší historické centrum a pak ulice plné pouličního prodeje, jako by město bylo jeden velký trh. Aspoň si kupuju slunčení brýle za 15 tisíc, které usmlouvávám z 18. Ve středozemí je doporučeno smlouvat o 20 % ceny (ne u jídla), na pobřeží můžete smlouvat až o 50 % u věcí a u pouličního jídla cca 20 %. U jídla se mi to zdá divné a nikdy jsem to nezkoušel.

Večer se opět setkávám s Alfrédem, který se přemístil se svým dalším švédským kamarádem Filipem do proslulého hostelu Brisa Loca (Bláznivý vánek. To není jen náhodné jméno, říká se že neustávající pobřežní vítr může slabé duše přivést k šílenství). Alfréd mě zve na párty do jeho hostelu, který má na střeše diskotéku (vynecháváme) a v první patře mají bar. U vstupu mě odchytává gorila a tvrdí mi, že musím zaplatit 10 tisíc za vstup na disko. Jdu se domlouvat na recepci, kde mi to potvrzují, i když nechci na diskotéku, musím zaplatit. Vracím se ke gorile, kde už  platí menší kolumbijská parta. Kejvám na gorilu, že zaplatím… gorilák před kolumbijskou skupinkou s mírným studem v hlase mrmlá „5 tisíc“. Ani to už se mnou nehne, platím bůra a vydávám se za Švédama.

Kolo štěstí, Mangíny a hodně štěstí

Ti už jsou v náladě a hned mě posílají s burácejícím okolním davem ke kolu štěstí. Roztáčím ho a pomalu koukám co všechno na něm je. Polovině věcí nerozumím, ale dostává se na mě Beer Race (pivní závod). Vyzývám samozřejmě Alfréda, barman nám po baru posílá 2 lahváče a už to tam klopíme. Kdo je pomalejší platí. Pche, Švéd nemá šanci porazit Čecha. Nemaj náhodou ve Švédsku prohibici? (pozn.: nemají).  … lahve od piva dopadají prázdné na bar společně s mojí desetitísícovkou.

Kdo to náhodou zapomněl, tak Alfréd je barman.

Alfréd je na řadě a vytáčí si Manginu. Co je do hajzlu Mangina??!! … ouuuu… to sem nepotřeboval vidět. Potřebuje někdo popsat co je Mangina? MANgína? … nu dobrá, to si stáhnete kalhoty i spodní  prádlo a zároveň neukážete přirození. Chce to trošku zručnosti a… no detaily popisovat nebudu. Alternativa pro holky je o mnohem jednoduší, ty mají ukázat jen poprsí.

Alfrédův švédský soudružník Filip si vytáčí LapDance (sexy taneček) pro nějakou slečnu. Ani nemrkne a už je ve spodním prádle a kroutí zadkem před náhodnou nic nechápající slečnou, kterou ukradl na baru a posadil na židličku doprostřed místnosti.

Rychle si kupuju další pivo, protože na tohle já už jsem starej. Ještě vidím pár Mangín a tanečků a už je zase řada na mě… Vůbec se mi do toho nechce, sem suchar a srab, ale pokřikující dav mě nenechá nezúčastněného. Vytáčím si… trrrr… paňáka zdarma. Ho hou, oujeee… Křeč v žaludku z nervozity předcházející můj toč, že se mi nepodaří udělat správně Mangína, mi paňáka teplýho bůhvíčeho vrací na patro. Ale nakonec to polykám s vítěznou radostí.

Malá rada: pokud plánujete vyrazit do Kolumbie, nacvičte si prosím doma před zrcadlem jak se dělá Mangína.

Zase pár kolem pobíhajících Mangín, švédský sexy tanečků, nějakej ten bodyshot (ta slečna na to, že ke všemu přichází jak slepá k houslím, tak si ty kroutící zadky před obličejem a kluky popíjející z jejího pupíku celkem užívá) a už je zase řada na mě. A karma říká co? Karma říká BeerBong (trubkopivo nebo bůhví jak se tomu říká). Trychtýřem s dlouhou trubicí na konci do mě lejou lahváče. To je naposled co si točím kolem štěstí. Nějak mě to nedělá šťastným, hold stárnu 🙂

Pro mě Santa Marta končí…