Motorkou z Prahy na Saharu – 3. část

Z Mylhůz do Lyonu

Mylhůzám zdar! Nazdar...

Pohostinnost Mylhůz jsem si užil dosytosti, ale je stále chladno a je zapotřebí jednat! Musím dorazit na jih Evropy dřív než umrznu zadkem k motorce.

Dny jsou krásné a sluníčko svítí, ale teplota kolem 15 stupňů pana Celsia mě mírně trápí. To nemění nic na tom, že jsem poprvé v životě ve Francii a mám z toho báječnej pocit. 

Moje obědy a svačiny víc už francouzské být nemůžou. V supermarketech je to nejlevnější co lze koupit bageta a sýr 🙂 To se stává mou stravou na každý den strávený ve Francii. Můj low-cost styl cestování není úplně ideální na projíždění jednou z nejdražších zemí Evropy. Každý den strávený ve Francii mě přichází v lepších případech na 1000 Kč (jídlo, ubytování, benzín), proto je potřeba spěchat  a dlouho se tu nezdržovat i přesto, že je mi tu skvěle.

 

Besançon

Než dorazím do Lyonu, zastavuji se na noc v Besançonu. Je to menší vesnice kousek od Dijonu. Do města pikantní hořčice jsem se bohužel nevydal, ale jak později zjišťuji, kdybych chtěl naštívit každé město, co má známý název kvůli nějakému pití nebo jídlu, tak bych ve Francii strávil léta. 

Na Airbnb jsem si vyhlédl pěkný pokojík v rodinném domku. Francouzi jsou známí tím, že angličtinu moc neovládají a to nejen kvůli tomu, že jim nejde, ale hlavně proto, že tím jazykem stejně jako Angličany letmo z historických důvodů pohrdají. 

Když jsem kdysi žil v jednom malebném přímořském hostelu v Anglii, byl jsem svědkem hádky opilé anglické čtyřicátnice s dvacetiletou Francouzskou. Půlhodinový řvavý až hysterický monolog anglické ženy vyčítal mladé Francouzce to, že oni Angličany ve své zemi moc nevítají a nemají je rádi a tak se nemá divit, že v Anglii ji rádi mít taky nebudou a že by měla raději odjet. I když to Francouzce téměř vehnalo slzy do očí, neřekla ani slovo. Bylo mi jí líto, ale pravda je, že Francouzska jí stejně nerozuměla ani slovo, neuměla anglicky. 

Ale zpět k mému ubytování. Přijíždím k rodinnému domu a už mě vítá odhadem tak 45ti letá žena, která mě vítá s naprostým nadšením. Vysvětluje mi, že se jim odstěhovali děti a že pronajímají jejich pokojíky cestovatelům. To byl pro ni důvod, aby se naučila sama anglicky. Na základní konverzace typu: tady zamykat, tady klíče, tady wifi, to stačilo a zbytek mi její komunikace pak obstaraly její úsměvy, plechovka krušovického piva slovenské distribuce a bloček skvělého francouzského sýra, který jsem od ní dostal darem. Vysvětlení, kde se tam vzalo to pivo, už bylo nad rámec dostupné slovní zásoby. I když vlastně „Guest, Slovak, last week, ha ha ha!“ člověku k pochopení zcela dostačuje. 

Musím uznat, že velkorysost a vřelost Francouzů mě víc než mile překvapila.

Lyon - Andyho Cestopisy

Cesta pokračuje dál, ale chladno vkrádající se svižnou jízdou do mé bundy mě trochu ubíjí. Začínám cítit, že něco není v pořádku. Při noci strávené v Bourg-en-Bresse u podivínské/ho ženomuže jsem už do sebe ládoval jeden čaj za druhým. A je to tu. Jsem 4tý den na cestě a zdraví začíná polevovat. 

Nevzdávám to a dorážím do Lyonu. Ubytovávám se v příjemném hipsterském hostelu dekorovaného starými kufry a komixy. Líbilo se mi to tu a pokračovat s nachlazením nemělo smysl. A tak jsem zde strávil pár dní zotavováním. Lyon jsem si zamiloval… jestli si spolubydlící zamilovali moje frkání po nocích, tím už si tolik jistý nejsem.