Kuba
kapitola 7

Kuba
kapitola 7

10. až 13. den
Havana
Surová i syrová panna

Poslední dny na Kubě strávíme v Havaně. Havana je starý přístav, dříve přezdívána také jako Paříž Karibiku. Je velká jako 2 Prahy a působí na člověka jako 60letá panna, které je to všechno co se děje kolem, tak nějak jedno.

 Havana je umaštěná, špinavá, nepečuje o sebe a bere si, co se jí zamane. Nepřemýšlí nad tím co bude a nad následky své nedbalosti. Turisty nekale ždímá jak se dá, ona je k sobě na návštěvu nezvala.

havana-12

Casu particular zde nacházíme snadněji než ve Varaderu už na 3. pokus. Dům je velký a místností k pronajmutí je tu několik. Snídani ani večeři nám tu nevnucují. Jsme ve čtvrti Stará Havana. Havana je obrovská a tak poprvé v životě zkoušíme dvoupatrový autobus pro turisty, který nám poskytuje projížďku křížem krážem celou Havanou. Kdo ví, jestli existuje nějaká Nová Havana, při pohledu z autobusu je Stará s porovnáním s ostatními čtvrtěmi celkem mladá.

havana-18

S Havanou nemám spojený žádný příběh, i když tohle město by nějakou šťavnatou příhodu časem určitě nabídlo. Co ale nabídlo už od prvního okamžiku byla atmosféra ulic, která dýchá přesně tou Kubou, kterou znáte z filmů a televize. Dýchá na vás dechem smradlavých syrečků, který je vám na jednu stranu nepříjemný, ale za pár okamžiků si nemůžete pomoct a máte chuť si ty syrečky taky dát a pořádnou porci. Havana je přesně to město, která vás jen tak neomrzí, každá procházka i když stejnou ulicí, přinášela jedinečné pocity. Jen boulevard ve Staré Havaně je naprděný turisty způsobem až nepříjemně unavujícím.

Za to návštěva Ježíška stojí za to… Havana jako přístav má svůj záliv na jehož druhou stranu se dostanete pouze taxíkem. Výhled na celou Havanu pod stínem 20 metrů vysokého Ježíše však investici do taxíku hravě vyváží.

Vracíme se zpátky do centra lodí za pár šupů a vyrážíme vstříc lovení obživy. Jídlo v restauracích je v nabídce již bohatější a při večeři většinou doprovázené i živou hudbou latinských hlasitých tónů.

Za to snídani tu sehnat je úkol hodný hochů z bandy Rychlých šípů.  Když už najdete místo, kde mají kávu (protože ne v každé kavárně kávu mají), tak vám číšník oznámí s napnutým ukazováčkem jak struna, mířícím na nástěnné hodiny, otevírací dobu od 9:00. Koukáme s Péťou oba na nástěnné hodiny a nakláníme naše hlavy ze strany na stranu jak dvě vesnické krůty… po cca 10 vteřinách přemýšlení, přesně v 9:35, se na sebe podíváme , mlčky pokrčíme rameny a pokračujeme v hledání jiného snídaniště.

havana-117Konečně nacházíme snídaňový ráj. Na nóbl restauraci mají v rámci Kuby ucházející ceny. Za 100 Kč kontinentální snídaně s kávou a džusem. Za 150 Kč snídaně kontinentální exclusive. Do toho jdeme! Já volím exclusive, Péťa nechce salám ani vajíčka a tak volí džem v kontinentální verzi. Zatímco na mě z talíře koukají dvě volská oka a 1 plátek klasické napodobeniny šunky, tak z Péti talíře nekouká nic. Respektive nemá ani talíř. Tak čekáme… čekáme… čekáme… volám číšníka, že nám schází druhá snídaně… číšník ukazuje na ne zrovna čerstvý chleba na stole. Ptáme se kde je džem, co je napsaný v menu. Číšník odchází a přináší talíř té skvělé šunky. Říkáme, že ne, že chceme ten džem a ukazujeme v anglické části menu na Jam (česky džem). “Ano, tady je… Jamon” hrdě odpovídá číšník a ukazuje na šunku.

Jamon [čti Chamon ] – španělsky šunka

Džem nemají a za ty peníze jsme prostě čekali víc. Jednu snídani odmítáme zaplatit, číšník se ani nesnaží hnout brvou překvapení a na účtě se objevuje opravdu jen jedna snídaně. Z místa i tak odcházíme nasraní jak Amíci z Vietnamu… Je to sice prdlá snídaně, ale… Takových drobných příhod s nepříjemným nádechem je Kuba plná a postupem času to ve vás začne vřít. Starej chleba s máslem za stovku to zpečetil.

Ale jsou tu i hezké momenty. Druhý den  si  dáváme kávu v krásné kavárně s historickou atmosférou, nádherný interiér kompletně z tmavého kvalitního dřeva. Kávu zde melou přímo před vámi ve velkém a zdejší si pro ní chodí a kupují si ji domů. Vychutnáváme si tu i zdejší kubánský sendvič. Dobrota.

havana-112

Říkal jsem, hezké momenty? To jsem nechtěl jen působit zapškle, na každém hezkém začátku vám Kuba naservíruje ve finále nějakou tu ťafku. Je to takové malé zatahání za ucho. Tolik to nebolí, jen byste toho neKňubu co vás tahá, nejraději nakopli. Namísto toho se, ale falešně usmíváte, jako že vtipný a za zády si stěžujete co se dá.

Proč nemám rád Kubu

Za použití toalety v této krásné kavárně musíte platit. Vlastně to není neobvyklé. Tzv. “Propinas” – dýško, po vás chtějí skoro všude. Když nastoupíte do dálkového autobusu, tak najdete nádobu u řidiče s nápisem “Propinas”. Když na autobusovém nádraží dáváte kufry k odbavení, někde si za převzetí kufrů nechají zaplatit a pak se na vás dívají a mrkají na nádobu na stole s nápisem “Propinas”. Jdete navštívit nějakou památku, zaplatíte vstupné a můžete využít i šikovnou nádobu “Propinas”.  A jako správný turista máte turistickou měnu CUC, kde je klasickou mincí 1 či dva CUCy. A ani tady se nebojím připomenout plat kubánského učitele, který je 25 CUCů za měsíc. Takže jeden CUC pro kubánského učitele by mohl být 1.000,- Kč pro českého učitele. A teď hoďte tisícovku hajzlbábě do kalíšku “Propinas” … pro vás je to 25 Kč, ale víte, že pro ní je to jmění. A myslíte, že se usměje? Dá vám dva umaštěné plátky hajzláku a na otázku, kde si můžu umýt ruce, ukáže na poloprázdnou petlahev s vodou, kterou před vámi ošmátlo 1000 jiných  uživatelů dvou umaštěných plátků hajzláku. Taková už prostě je… Mohla by se o vás luxusně postarat, ale z vysoka vám na to peče. Viva la Cuba!

Proč mám rád Kubu a Havanu?

Protože se na ní dobře kouká!

havana-34-text

Další fotografie najdete ve fotogaleriích:

Fotogalerie Havana >>
Fotogalerie Architektura Havany >>

 

 

Facebook Comments
2016-12-11T06:08:07+00:00